Ohlédnutí za loňskou sezónou v podání Vladimíra Vebra
Vzpomínky na loňskou sezónu od našeho závodníka Vladimíra Vebra :
Autor Král Šumavy, je pro mě nejdůležitější podnik v první polovině sezony. Celou jarní přípravu směřuji k němu. Letos jsem byl přesvědčen, že to po hubených dvou letech vyjde a já se znovu vrátím „na bednu“. Celý týden před závodem na Šumavě lije. Nové a nové hektolitry vody do promáčených lesů. V den našeho příjezdu do Klatov, tomu není jinak. I frontu na startovní čísla stojíme v dešti, který nepolevuje. Tmavé mraky, napíchnuté na nízkých kopcích nedávají naději za změnu. Vím, co mě čeká, ale stejně na to nejsem dostatečně připraven. Ráno je o něco veselejší. Déšť ustal a alespoň silnice začaly osychat. Jediná útěcha v tom, že voda bude pouze od spodu. Moje odhodlání a sebedůvěra stoupá. Před závodní příprava, snídaně, rozjetí před závodem, doprovod – všechno klape. Poslední krátký rozjezd směrem ke klatovskému náměstí. Zdravím se s ostatními, podávám si ruku s Lukášem Bauerem………. A upadám sám do sebe, manželka odnáší přebytečné oblečení do auta a odjíždí k první občerstvovací stanici. Kostky jsou vrženy! Poslední vteřiny, hudba De Vangelise zvedá tep, atmosféra by se dala krájet – START! Vše ze mě padá. S ledovým klidem zacvakávám pedály a roztáčím kliky. Mírné stoupání Plánickou ulicí k bývalým kasárnám je ideální pro chycení tempa a to chytám, žádné vysoké tepy. Ve snaze vyhnout se kolizi, jedu na úplné špici – také krásný pocit, mít za sebou tisíci hlaví dav. Projíždíme Čínovem a opouštíme asfalt. Trasa se mění v pískovou cestu a kolo rapidně zpomalí, začínám si volit vlastní tempo. Přes záda se mi valí mlaďoši, které nechávám bez povšimnutí. Tak vysoké sebevědomí zase nemám J Zhruba padesát lidí přede mnou, to stačí. Začínám jet, ideální výchozí pozice. Po několika kilometrech začínám dojíždět první lidi, motivace začíná stoupat ještě víc………….. a zde by asi bylo nejlepší skončit a nechat příběh otevřený, každý čtenář by si domyslel, jak velkolepé vítězství autora článku čekalo. Ale dokončím to. Do této chvíle, jsem se nezmínil o jednom soupeři a tím bylo bláto. Bezedné bláto, které dělalo z banálních výjezdů těžká stoupání, z rovinatých úseků banální výjezdy a z nepatrných klesání těžké sjezdy, které byly 50 na 50. Jel jsem na svých oblíbených Karmách. Tento vzorek vozím již třetí sezonu a jiný již neřeším. Na tohle bláto, to ale bylo špatně. Nízký vzorek si mokrých kamenů moc nevšímal, nahoru ani dolů, o kořenech ani nemluvě. Navíc jezdím s dost vysokými tlaky. První psychickou ránu dostávám, když mi Vašek Smazal, můj kategoriový soupeř, odjíždí na svých téměř prázdných MTB TUFO galuskách v každém sjezdu a výjezdu s celou jeho jednu polovinu. Dvakrát se mi daří ho sjet, ale po třetí mi odjíždí definitivně, Je to v pr….Slézám s kola a upouštím přední i zadní kolo. Znovu nasedám a dostávám se do tempa. „To jsem měl udělat už dávno“ říkám si, je to o poznání lepší. Naděje žije i když s myšlenkou toho, že bych znovu dojel Smazala, se loučím. RÁNA! Do cesty se postavil kámen. Přední kolo si sním díky vidlici poradilo, ale zadní už ne. Z gumy mizí teď už úplně všechen vzduch, bez něj to nejde. Je to v pr…. Lidi, které jsem pracně dojížděl, se mi znovu hrnou přes záda. Jejich pohledy mi propichují i to přední kolo. Náš žluto-modrý dres je přitahuje. Pachtím se špinavým kolem a společně s novou duší cpu do pláště i hory bláta, je prostě všude! Nasazuji bombičku a nafukuji kolo, jindy by bylo ještě měkké a musel bych dopumpovat u doprovodu, ale teď to stačilo. Znovu nasedám, ale tempo už se nedostavuje. Naopak se dostavují další soupeři, které jsem pracně dojížděl. Začínám se neskutečně trápit, nemůžu vůbec otočit klikama. Navíc začíná znovu pršet. Slyším chroupání brzd a chroupání totálně zapraseného řetězu, do kterého pouze pastorky propichují otvory, aby se to řetězu podobalo. Začíná mi být líto materiálu a začínám moc přemýšlet. To je konec. Zbývají mi tři kilometry k brodu, kde čeká Zdenka s autem. Co mám dělat? Mám zabalit? Mám pohodlně sjet na silnici a dojet k brodu po ní? Jakou cenu bude mít to, když dojedu v desítce, na bednu už to stejně nebude? Co všechno na kole odejde? Zase nový řetěz, kazeta, pily …………. Kašlu na to!!! Nebyl to dobrý příklad, ale sjíždím na silnici nad Nemilkovem a jedu do vesnice. Šnečím tempem přijíždím k místu, kde z pole vyjíždí na silnici zabahněné přízraky, připomínající cyklisty. Odpadávající kusy směsi bláta a trávy mění dlouhý úsek silnice v polní cestu. Ve stopách těchto bláteníků vjíždím do Nemilkova a zkratkou mezi domy jedu k brodu. Už zdaleka je slyšet odraz toho, co se tam odehrává. Bláteníci, mocně povzbuzovaní a hecovaní davem v čele s vodníkem Švátorou, vjíždí do značně rozvodněného potoka. Jsou bez šance. Nad některými se doslova zavírá hladina. V šílícím davu, divadla chtivých štváčů hledám Zdenku. Stojí padesát metrů za brodem – jako vždy, připravená s lahvemi a dalším servisním herberkem. Tentokrát to nebudu potřebovat. Zklamaně na mě mává, dávám jí znamení, že je konec. Procházíme zpět vesnicí k zaparkovanému autu. Okolo nás se míhají další a další zablácené přízraky vstříc hlubokému brodu a ledové koupeli v něm. Konečně auto! Svlékám ze sebe dres a kalhoty, připomínající nyní, co na všem ztvrdlo bláto, středověké brnění. Ponožky házím rovnou do popelnice. Pohled na kolo mě utvrzuje v tom, že i kdybych ho tu nechal ležet, nikdo by ho neodvezl – takový z něj bych šrot. Vytahuji z auta vapku a dělám ze šrotu zase kolo, očividně mu to pomohlo. Zase má červenou barvu. Nakládáme všechno do auta a odjíždíme směr Klatovy. Hlava začíná probírat pokažený závod, do řeči mi ale není. Co bude s tímto zamilovaným závodem dál? Dnes jsem ztratil první lajnu pro příští rok, navíc budu skoro nejstarší v kategorii, kam se rok co rok hrnou noví a noví mladíci. Nevím, fakt nevím. Pokusím se překročit vlastní stín? Můžu se ještě zlepšit? Teď netuším. Chyby jsem udělal, o těch vím. Ale byly rozhodující? Trochu optimismu, pokud se to nechá tak napsat, mi do vlévá zjištění, že Vašek Smazal dojel na celkově pátém místě !!! Neskutečný výsledek „padesátníka“. Tak snad zase za rok, na rozbory mám celou zimu……
