Beskydská 7
Naši mladí závodníci Kuba a Lukáš se zůčastňují i extrénmích závodů :
V pátek 17. 9. jsme se s Lukášem účastnili Mistrovství ČR v extrémním horském maratonu přes osm nejvyšších vrcholů Beskyd. Trať měřila 87 km a převýšení činilo 4500m. Naše strategie byla taková, že kdykoliv to bude možné poběžíme. Toto předsevzetí jsme dodrželi.
Celá akce začala startem bezmála sedmi set dvojic závodníku z frenštátského námětí v 20:53 minut. Ihned po výběhu z města začalo stoupání na Velký Javorník. Cesta byla velmi úzká a ostrá, takže se po chvíli ucpala závodníky. Zde se ztrácely první důležité minuty. My jsme však byli mezi prvními, takže jsme tuto tlačenici viděli pouze v podobě ohromného a tlustého hada, který byl tvořen svítícími čelovkami. Výstup na první vrchol byl snadný, kontrolujeme tempo a tepy. Vše je v pořádku. Běžíme dál. Následuje sedlo Pindula, probíháme kolem kamer televizního štábu České televize. Usmějeme se do objektivu a směřujeme na další vrchol – Radhošť. Trať je bahnitá a promoklá, nemáme na výběr a tu a tam si šlápneme po kotníky do louže, nevadí. S pomocí holí vybíháme ke kostelíku Cyrila a Metoděje. Letmo se podíváme na dech beroucí panorama do noci svítících měst s dominující Ostravou. Na hřebenu mezi Radhoštěm a Pustevnami poprvé jíme. Stále běžíme. Krátká občerstvovačka na Pustevnách a v klusu na třetí vrchol – Čertův Mlýn. Míjíme varovnou ceduli, která upozorňuje na výskyt medvědů, snad žádného nepotkáme. Na Čertově Mlýně cítíme lehkou únavu. Následuje nepříjemný úsek. Sbíháme po asfaltu do Čeladné, kyčle dostávají poprvé pořádně zabrat. V Čeladné na nás čeká jedna z kontrol a teplá instantní polévka. Jsme za ni rádi jako nikdy. Pár minut vyklepáváme nohy a opět běžíme dál. Před námi je nejtěžší úsek. Stoupání na Smrk. Ostrý vystup korytem řeky, střídá slalom mezi ostrými kameny až na vrchol. Čelovky stále svítí. Vidíme pouze pár metrů před sebe, to si vyžádalo první daň. Špatně jsem došlápl a lehce si podvrkl kotník. Doufám že to nic nebude a klušeme z kopce k vodní nádrži Šance. Začínají mě značně bolet kolena a kyčle. Nadávám, Lukáš mlčí a drží tempo. Nabízí mě brufen. Odmítám. Přebíháme hráz a čeká nás stoupání po žluté na Lysou. Kyčle už mě bolí tak, že si beru i přes odpor brufen. Ten za chvíli zabírá a jsem opět se cítím fajn. Lukáš pořád kluše s kamennou tváří naostro. Jsme pár metrů před vrcholem když začne svítat. Na nebi ani mráček a do tohoto krásného rána vystupujeme na nejvyšší vrchol Beskyd. Za námi 45km, čas necelých 9 hodin. Dáváme si první a posední odpočinek. Za dvacet minut se v horské boudě najíme. Hltáme dršťkovou, končíme medovníkem, vše zapijeme kofolou a jedeme dal. Lukáš si ještě bere brufen – konečně i on. Z Lysé utíkáme, nic nás nebolí. Chytáme se dvojice triatlonistů. Najednou kluci utíkají jinam a my bohužel zjišťujeme, že máme špatnou mapu. Pořadatelé na poslední chvíli trať zkrátili. Mapu co jsme si vytiskli z internetu již neplatila. Nikdo nás o tom neinformoval. Nevíme jestli jsme si trať doposud někde neprodloužili. Naštěstí zjišťujeme že ne. Jsme zmatení, ale není čas něco vymýšlet. Chytáme se jiné dvojice a s nimi dobíháme do Zlatník. Opět občerstvovačka a instantní polévka. Nyní již odmítáme, jdeme lehce naštvaní dál. Navíc síly ubývají a tak kombinujeme chůzi a běh. Výstup na Travný je dlouhý ale bezproblémový. Občas se podíváme i kolem sebe na výhled, který je doopravdy úžasný. Po kontrole na vrcholu, nás čeká sestup do vesnice Morávka. Cesta dolů je bolestivá. Ostrý kamenitý sestup s opotřebovanými koleny už nedělá dobře nikomu. Naštěstí na nás ve vesnici čeká Leoš s Radkou. Máme luxusní zázemí. U jeho auta máme židličky, jídla a pití co ráčí - prostě nádhera. Bohužel nás tlačí čas a tak rychle pobereme sojové tyčky, napijeme se, doplníme vazelínu a oba si bereme druhý brufen. Děkujeme Leošovi a Radce a klušeme na poslední dva vrcholy do cíle. Následuje Ropice a Velký Javorový. Zde až jedno bloudění není problém. Navíc předcházíme několik závodníků, to nám zvedne náladu. Na Velkém Javorovém volíme nejkratší cestu do cíle, nechceme ztratit těžce vybojovanou pozici. Už je to jen z kopce a pár kilometrů. Nevíme jak na tom jsme v pořadí, ale určitě ne zle- čas není špatný. Zdá se že se nemůže nic stát. Opak je pravdou, na jedné z křižovatek Lukáš velí doleva. Bohužel jsme měli jít doprava. Zacházíme cca 3 kilometry. Závodníci co jsme přeběhli v závěrečném výstupu jsou opět před námi. Už se nám je nedaří stáhnout. Škoda. Vbíháme do Řeky a vyhlížíme netrpělivě cíl. Ještě ubíháme pár stovek metrů a protínáme pomyslnou cílovou pásku.
V nohách máme i z blouděním 95 hm za 15:50. V kategorii elite 14. místo. Nohy bolí, puchýře nejsou. Na poprvé dobrý výsledek. Příští rok však víme do čeho jdeme a chceme víc.
